Sbor dobrovolných hasičů Velké Heřmanice

Sousedství Velkých Heřmanic a Heřmaniček

 

Historie Velkých Heřmanic (čerpáno z Heřmana, autor: Zdeněk Rohlíček)

 
Svoji historii mají Velké Heřmanice svázanou s Chotěticemi. Tenkrát se psal rok 1378 a právě zemřel císař Karel IV.
Kuneš z Heřmanic, který se připomíná roku 1391, dosazoval arnoštovického kaplana spolu se svým strýcem Ondřejem z Uhřic. Nevíme jistě, zda byl Kuneš z Velkých Heřmanic nebo Heřmaniček, protože těm se říkáválo Malé Heřmanice (o nich je zmínka o tři roky pozdější). Víme ale jistě, že se Čeněk Habart spletl, když přisoudil Viléma z Heřmanic, který podepsal stížný list proti upálení Mistra Jana Husa, do našich Heřmanic. Vilém pocházel z Českých Heřmanic u Litomyšle.
Jméno Heřmanice vzniklo, jak bylo tenkrát zvykem, podle jména majitele vesnice Heřmana a znamená "ves lidí Heřmanových". Osobní jméno Heřman se v Čechách vyskytuje už ve 12. století. V obou Heřmanicích Velkých i Malých bývala tvrz. Ve Velkých snad na místě domu č.1, v Heřmaničkách pode dvorem u návesního rybníka. Jejím nástupcem se pak stalo panské patrové obydlí dosud stojící ve zpustlém dvoře, zmiňované už před třicetiletou válkou.
Původně měly tedy obě vesnice společného majitele, což se lety změnilo. V 16. století připojili Hodějovští z Hodějova Velké Heřmanice k Chotěticům, Heřmaničky tenkrát patřily Voračickým z Paběnic. Pak se obě vsi opět sešly ve Smilkovském panství. Po zrušení roboty v 19. století se naopak Cohtětice staly osadou obce Velké Heřmanice, zatímco Heřmaničky osadou Arnoštovic. Všechny čtyři jmenované vesnice potom patřily 100 let do votického okresu (Český Merán do sedleckého) až do roku 1949. I dalších deset let pořád Heřmanice s Chotěticemi náležely do Votic, zatímco Český Merán do Sedlčan.
Když byla v roce 1871 vybudována železnice, měly Velké Heřmanice 23 domů a Heřmaničky jen 16 domů. Dráha přinesla Heřmaničkám nebývalý rozvoj, dnes jsou obcí a Velké Heřmanice jejich osadou. I těžiště historie se přesunuje do Heřmaniček. Ve Velkých Heřmanicích bývaly dvě cihelny a pomístní jméno Vinice ukazuje na zajímavou, bohužel zašlou slávu. V Heřmaničkách pracovala už roku 1753 koželužna a výroba potaše, kromě toho leží na Mastníku několik mlýnů. Na Strašíku se už před 300 lety jmenoval mlynář Skalák. Nad ním je mlýn Na Jarši (podle mylnáře Jareše ze 17. století).
Právě tento mlýn si vybral akademický malíř Ota Bubeníček (1871-1962) k letnímu pobytu. Strávil tady několik měsíců v roce 1910. Rád na tento hezký koutek Čech vzpomínal, neboť kromě přírodních krás byl ještě plný rázovitých dřevěných stavení s vysoko čnícími doškovými střechami. Mnoho z toho, co Bubeníček zachytil ve svých náčtrtcích, už neexistuje. Česká akademie mu v roce 1911 velde Mikoláše Alče udělila cenu za obraz "Po děšti" namalovaný v Heřmaničkách.

© 2009 Všechna práva vyhrazena. Web Created by SDH Velké Heřmanice

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode